Zelenina a ovoce jsou vynikajícím zdrojem vlákniny a celé řady důležitých mikroživin. Dopřávat bychom si je proto měli pravidelně. Některé druhy se ale nesmí jít syrové. Může jít dokonce o zdraví. Které z nich patří na talíř až po tepelné úpravě?
Syrové brambory nejenže nechutnají vůbec dobře, ale jejich konzumací byste si mohli přivodit nepříjemné zažívací potíže. Obsažený škrob je totiž bez tepelné úpravy obtížně stravitelný a může vést k nadýmání a plynatosti.
Ještě větší nebezpečí pro zdraví představují brambory zcela či částečně zelené, stejně jako staré brambory obalené množstvím klíčků. Ty mají vyšší koncentraci solaninu. Jedná se o toxický glykoalkaloid, který může způsobit vážné zdravotní problémy. Dobře navíc odolává tepelné úpravě, a proto je třeba tyto brambory důsledně okrájet, případně úplně vyřadit.
Jejich kouzlo tkví v jednoduchosti a všestrannosti. Jsou vynikající přílohou, ale snadno z nich vytvoříte i samostatný chod, za který se nebudete muset stydět. Pečené brambory s krásně křupavou slupkou a nadýchaným měkkým vnitřkem jsou zkrátka nepřekonatelné. Prozradíme, jak je správně připravit.
Společně s bramborami patří také lilek do čeledi lilkovitých. Nepřekvapí proto, že i on obsahuje glykoalkaloidy (tzv. solamariny). Ty mohou ve větším množství způsobit nevolnost, křeče, případně dokonce závažnější zdravotní potíže.
U vyšlechtěných odrůd lilku bývá koncentrace glykoalkaloidů relativně nízká, přesto by se měla tato lahodná zelenina raději jíst vždy pouze tepelně upravená. Ostatně, syrový lilek je stejně hořký, a proto si na něm nepochutnáte.
Tepelně neupravené fazole jsou velmi tvrdé, většinu z nás by proto ani nenapadlo strčit si syrovou fazoli do pusy. Velkým nebezpečím jsou ale syrové fazole pro malé děti, které se při objevování okolního světa nezřídka pokouší ochutnat vše, co mají zrovna po ruce.
Syrové fazole obsahují hned několik jedovatých látek, které mohou vyvolat zvracení, bolestivé křeče, v horším případě až smrtelnou otravu. Jedovaté jsou nejenom semena, ale rovněž zelené fazolové lusky. V obou případech lze toxiny jednoduše odstranit povařením.
Pokud jste museli sklidit ještě zelená rajčata, jistě tápete, co s nimi. Ne vždy totiž stihnou po utržení dostatečně dozrát. Existuje spousta zajímavých receptů, jak se dají zpracovat. Dělá se z nich například vynikající čatní.
Ale podobně jako nezralé či silně naklíčené brambory, také zelená rajčata obsahují glykoalkaloid, konkrétně takzvaný tomatin. Pokud si je i přesto budete chtít dopřát, určitě je konzumujte pouze s mírou. Zcela vyvarovat by se jich měly děti. Ve vyzrálých plodech je koncentrace tohoto toxinu zanedbatelná.
Svěží rajčatový salát, sušená rajčata provoněná sluncem, nesmrtelný a univerzální kečup. Rajčata se dají připravit na tisíce skvělých způsobů. Ale obrovská pestrost panuje také mezi samotnými rajčaty. Mohou být malá, obrovská, šťavnatá, masitá nebo třeba černá. Existují totiž stovky a stovky různých kultivarů!
Rebarbora okouzlí charakteristickou osvěžující nakyslou chutí, která krásně vynikne v moučnících či kompotech. Za své ceněné vlastnosti vděčí mimo jiné kyselině šťavelové, která ale může způsobit narušení metabolismu minerálních látek, především vápníku.
Rebarboru by si měly raději odpustit lidé s onemocněním ledvin, močových cest, revmatismem a dnou. Není vhodná ani pro malé děti, těhotné a kojící ženy. Stonky je třeba vždy pečlivě oloupat a tepelně upravit. Vůbec se nekonzumují listy, ve kterých je obsah jedovatých látek nejvyšší.
Známé lidové rčení praví: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. Černý bez je bezesporu jedním z nejúžasnějších darů, na který můžeme v české přírodě natrefit. Mnozí lidé vyráží na každoročně na sběr květů a o něco později i na samotné bezinky.
Bezinky obsahují mimo jiné třísloviny, pektin, kyselinu jablečnou a další ceněné látky. V syrovém stavu jsou ale mírně jedovaté a mohou způsobit zažívací potíže. Toxicitu ztrácí po tepelné úpravě či usušením.
Zdroje: eatthis.com, kent.co.in, tasteofhome.com, scitechdaily.com, doctor.ndtv.com
Od: Jitka Kučová, 26.1.2023