Každý známe tuto slanou pochoutku, jejímž základem je rajčatová omáčka a sýr a spousta dalších surovin, na jaké si jen vzpomeneme. Pizza si u nás našla své místo a na každém rohu ve všech českých městech hrdě konkuruje tradičnímu párku v rohlíku. Ale kde se u nás vzala, jak dlouho si lidé na této placce pochutnávají a která má ve světě největší úspěch?
Pizzu světu dali Italové v podobě, kterou známe dnes díky velké produkci rajčat v 18. století, i když archeologové zjistili, že kulaté placky se pekli už 3000 let zpět na Sardinii. Pokrm blízký této specialitě připravovali také vojáci v období Perské říše zhruba 500 let před naším letopočtem. Tenkrát si pekli chlebové placky na svých štítech, starověcí Egypťané si na ní libovali také a ve středověku si Řekové a Féničané pekli chlebové placky na horkých kamenech a kořenili je čerstvými bylinkami. Potírali se máslem a česnekem a přesně tak vypadala pizza i v Neapoli před tím, než Američané přivezli do Evropy rajčata. Ovšem tradiční pizza, kterou si dnes koupíte s nadsázkou v každé druhé restauraci, vznikla v roce 1889 v Neapoli. Připravil ji kuchař Raffaele Esposito pro královnu Margheritu Savojskou. Jeho cílem bylo vytvořit pokrm v národních barvách Itálie, proto bylo těsto pokryto rajčatovým základem, mozzarellou a bazalkou. Z této pizzy se stal základní recept a na počest královny byla pojmenována pizza Margherita.
Ne vše, na co můžeme narazit, se dá považovat za pizzu. Pravá neapolská pizza má totiž svůj jasný postup a pro Italy je jedinou nefalšovanou pizzou. Těsto se skládá pouze z mouky, droždí, vody a soli. Musí se ručně vypracovat v kulatou placku o maximálním průměru 32 cm, takže použití strojů či válečků je nepřijatelné. Těsto se potře rajčatovým základem, tzv. sugo di pomorodo, poté se přidávají další suroviny a na závěr se vše zakápne olivovým olejem. Musí se péct v peci, nejlépe vytápěné dřevem.
Kromě již zmíněných surovin si můžeme pochutnat na libovolných kombinacích dobrot všeho druhu. Rajčatový základ můžeme vyměnit za smetanový nebo jen olivový olej s česnekem a solí. Nejčastěji se na pizze setkáme s různými druhy sýrů – nivou, hermelínem, eidamem nebo již zmíněnou mozzarellou, také se šunkou, suchými salámy, slaninou a uzeninami všeho druhu. V oblibu se dostala i kukuřice, olivy, cibule, houby, kuřecí maso, špenát, vejce či ananas. A v neposlední řadě i mořské plody jako jsou například tuňák, ančovičky, slávky, chobotnice, krevety nebo kaviár. V Japonsku si na pizzu dávají dokonce majonézu, med nebo brambory.
Ve většině pizzerií jsou uvedeny názvy pizz v italštině. Mezi nejznámější patří:
Od roku 2010 je pravá neapolská pizza chráněná v EU normou, která zakazuje do těsta na pizzu přidávat tuk a patří do skupiny tzv. zaručených tradičních specialit. Také reguluje tvar, způsob přípravy a kde může být pizza konzumována.
Vůbec nic. Tento druh pizzy vymyslel v roce 1962 kanadský restauratér řeckého původu Sam Panopoulos z Ontaria a rázem si získala své příznivce po celém světě. Název získala podle značky konzervovaného ananasu, který Panopoulos používal.
Nejdražší pizza na světě stojí v přepočtu téměř 280 tisíc korun a pořídíte ji v italském městě Salerno. Její příprava trvá 72 hodin a obsahuje velmi drahé suroviny – buvolí mozzarellu, několik druhů kaviáru, humra z Norska, olivy, ručně sůl vyráběnou z australské řeky Murray. A nejdražší donáška pizzy se uskutečnila, když společnost Pizza Hut v rámci reklamní kampaně doručila objednávku na Mezinárodní vesmírnou stanici. Učinila tak ve spolupráci s ruskou raketou, na jejímž trupu bylo i logo firmy. Pizza byla samozřejmě speciálně upravena, aby přežila cestu vesmírem.
Tato nejznámější placka na světě si prošla svojí evolucí. Získala si místo v jídelníčku i v srdcích lidí po celém světě a zcela určitě si to zaslouží. Italové mají být zkrátka na co pyšní a my jim můžeme být za tuto dobrotu opravdu vděční.
Od: PelMel, 29.3.2020