Smaženého kapra s bramborovým salátem nemusíme brát pouze jako tradiční štědrovečerní menu, ale můžeme si ho dopřát kdykoliv během roku.
V období vánočních svátků často slýcháme volání (často oprávněné) po zvolnění, opuštění čistě komerční podoby Vánoc a návratu ke starým tradicím. I mnozí z těch, kdo po nich volají, by se ale asi mnohdy divili, že celá řada „starých“ vánočních tradic vlastně až tak letitá není. Typickým příkladem zvyku, který vznikl teprve nedávno, ale uchytil se v našich domácnostech tak pevně, že jej vnímáme jako jeden ze stěžejních bodů vánočních oslav, je klasická podoba štědrovečerní večeře – obalovaný, smažený kapr.
Hrachová či houbová polévka, kroupový černý kuba, výběr sušeného ovoce, kaše, nebo dokonce hlemýždi. To jsou jen některé z pokrmů, které naše předky po staletí v období Vánoc doprovázely. Z pohledu celých Čech není snadné mluvit o skutečně typickém vánočním pokrmu, neboť ten se často lišil kraj od kraje, nezřídka kdy rodinu od rodiny. Jisté je nicméně to, že ryby byste na štědrovečerní tabuli až do 19. století hledali většinou marně.
Není překvapením, že prvními oblastmi, kde se začaly ryby na Vánoce ve velkém konzumovat, byly rybníkářské kraje. V období 19. století se ale ještě v žádném případě nejednalo o smaženého kapra, připravovaly se totiž zejména štiky, sumci, úhoři, nebo pstruzi. Hospodyně je vařily buď „na černo“, tj. se sladkou omáčkou připravovanou z ořechů, švestek a perníku, nebo „na modro“, tj. vařené na bílém víně.
Kapr se mezi ostatními rybami prosazoval jen velmi pomalu a nebýt podpory ze strany nejslavnější české kuchařky, jednou ze základních vánočních propriet by se pravděpodobně nikdy nestal. V období první republiky, zhruba v polovině dvacátých let, vydala Magdalena Dobromila Rettigová svoji slavnou kuchařku, kde nechyběl ani recept na smaženého kapra. Právě na tomto základě postavil kapr svoji popularitu, která ale nebyla ani v nejmenším okamžitá. Smaženého kapra jako štědrovečerní jídlo přijali poměrně rychle lidé ve městech, na vesnicích to trvalo o něco déle. O skutečně plošném rozšíření smaženého kapra a o tom, že se jedná o národní vánoční jídlo, se dá potom hovořit až teprve na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století.
Smaženého kapra s bramborovým salátem nemusíme brát pouze jako tradiční štědrovečerní menu, ale můžeme si ho dopřát kdykoliv během roku.
Pokud máte tedy smaženého kapra spojeného s romantickými obrázky zasněžených vesniček Josefa Lady, není vaše představa úplně přesná. Historicky přesnější je spojení smažených kousků kapra s centrálně plánovaným hospodářstvím komunistického Československa, které sice vánoční tradici jeho konzumace přímo nevytvořilo, ale rozhodně ji v její roli podporovalo, neboť se tím vytvářel odbyt pro domácí rybářskou produkci.
Jakkoliv je ale mapování cesty smaženého kapra na české štědrovečerní stoly zajímavé, o Vánocích myslete na něco jiného a užijte si jednu z našich nejpevnějších vánočních tradic. Dobrou chuť!
Od: PelMel, 21.12.2019