Tak trochu jako naše jablka
Plody rostou na nevysokých ovocných stromech, které se svou velikostí blíží našim jabloním. První z nich začínají stromy nést asi po pěti letech od vysazení. Přestože v Asii jsou tyto dřeviny tradiční, jejich vědecké popsání na sebe nechalo poměrně dlouho čekat. Dnes je možné se s jejich pěstováním setkat i v Evropě, kam se kaki dostalo zřejmě až v 19.století. Jeho největšími pěstiteli jsou Čína, Japonsko a Korea. Mimo Asii je velkým producentem oranžového ovoce také Brazílie. V Evropě se kaki daří zejména v jižních státech, ale s trochou štěstí si jej můžete vysadit i doma.
Velmi cizí příbuzný rajčete
Přesto, že existuje několik odrůd, barva plodů všech se pohybuje v barevné škále od oranžové po červenou, podobně jako je tomu u běžných odrůd rajčat, která tyto plody tak blízce připomínají. Ač na první pohled podobné plody, mezi rajčaty a kaki je více než jen pár rozdílů. Plody kaki chrání i v porovnání s rajčaty poměrně tuhá slupka a vynikají také čtyřčetným kalichem, který je pro plody charakteristický. Samozřejmě se také nejedná o zeleninu a rajčeti nepodobná je i jejich chuť. Plody kaki jsou sladké a konzumenti se shodují na tom, že jejich chuť lze připodobnit našim broskvím či meruňkám, i když ne samozřejmě bez výhrad.
Výživově bohaté
Ovocné plody všech druhů jsou obecně tvořeny z velké části vodou. U kaki je tomu nejinak. I jeho plody osvěží a dodají vašemu tělu energii, díky vysokému obsahu vody a cukrů. Stejně jako rajčata obsahují také řadu antioxidantů včetně vitaminu C. Zkrátka nepřijdou ani další vitaminy a výživově hodnotné látky. Za jejich červenou barvou stojí barviva z řady karotenoidů, zejména lykopen, který sice není esenciální složkou lidské stravy, avšak přesto je mu věnována nemalá pozornost v souvislosti s lidským zdravím.
Co s ním
U nás se kaki konzumuje především syrové, avšak je možné s ním pracovat i v teplé kuchyni. Hodí se do moučníků, omáček, salátů nebo jako sladká esence do jogurtů, snídaňových směsí či ovesných a jiných kaší. Někdy se pro tyto účely jeho plody suší, aby si udržely trvanlivost a uchovat jejich skvělou chuť na delší časy lze i s sirupech a džemech. Před konzumací je možné z plodů odstranit tuhou slupku, nicméně ani ona není zdraví škodlivá a obsahuje dokonce řadu výživných složek. V Asii jsou vedle plodů ceněny i listy a dřevo tomelu. Listy se stávají součástí bylinných přípravků, zatímco z tmavého dřeva se vyrábí nábytek.
Autor: 
