Všudypřítomná globalizace
Již na úvod byla řeč o všudypřítomné globalizaci, ta překvapivě nechybí ani v dalekém Jordánsku. Nenarazíte tu sice na tradiční obchodní řetězce, ale potkáte třeba Carrefour, který z Česka dávno zmizel. Obědové menu si pak můžete vybrat třeba ve známé firmě Ikea či v McDonald´s, hlady tedy rozhodně nepojdete. I hotelové snídaně se často nesou v „evropském duchu“, popřípadě jsou mile přizpůsobeny turistům. Výjimkou tedy není balená voda, ani snaha o zajištění pečiva.
Místní speciality
Odvážnějším se pak nabízí široké spektrum místních pokrmů, které rozhodně stojí za to vyzkoušet. Osobně můžeme doporučit následující:
Hummus
Hummus dávno není žádná „exotika“, stále se ale vyplatí ochutnat ho v původní podobě a ryzí čerstvosti. Zatímco v Česku ho seženeme pouze v supermarketu, v Jordánsku bývá k dostání čerstvý, a to v nejrůznějších podobách. Nabízí ho třeba již zmiňované hotely během snídaní, ale také místní restaurace, přičemž každá má svůj vlastní recept i přísady, kterými hummus obohacuje. A co si budeme povídat, chuť čerstvého hummusu je nezaměnitelná.
Rychlý a jednoduchý recept na cizrnový hummus, který můžeme čerstvě připravit doma dle své chuti.
Falafel
Cizrna se v Jordánsku používá i k přípravě falafelu. Vzhledem k tomu, že se jedná o smažené kuličky bez masa, potěší všechny vegetariány, ale nejen je. Zajímavostí je, že falafel bývá podáván nejen k obědu a večeři, ale můžete se s ním setkat i při hotelové snídani.
Moutabel
Zatímco hummus i falafel jsou v Česku poměrně běžně k dostání, moutabel obklopuje větší „aura neznáma“. Pod exotickým a tajuplným názvem se přitom skrývá vcelku jednoduchá pasta z pečených lilků, která bývá díky česneku a chilli lehce pikantní. Společně s falafelem, hummusem a pitou bývá často podávána jako tzv. „tradiční jordánské menu“. Chcete-li tedy zabít (v našem případě) tři mouchy jednou ranou, tady je váš náboj.
Jehněčí
Jehněčí a celkově skopové maso je v Jordánsku nesmírně populární. Může za to jednak muslimská víra, která brání věřícím v konzumaci vepřového, ale nejspíš také místní zemědělství, které je kvůli drsným podmínkám (4 % půdy k obdělání, 8 % půdy k pastvě, zbytek poušť) orientováno především na chov koz a ovcí.
Maso, nejen to jehněčí, bývá v Jordánsku připravováno ve výrazné směsi koření, která mu dodává jedinečnou chuť. Doporučujeme ale zkusit místní maso spíše v „lepší restauraci“, podmínky skladování nebývají ideální a vyvržená koza často visí celý den přímo na ulici.
Třtinový džus
A to nejlepší si záměrně necháváme na konec. V Jordánsku nám nejvíce učaroval třtinový džus. K dostání je pouze v centru hlavního města Ammán a vyrábí ho přímo na ulici. Stánek je vcelku nenápadný, pozornost k němu ale zaručeně přitáhne nekonečná řada místních i turistů. Hned u pultu stojí kýbl s čerstvou cukrovou třtinou, kterou obsluha „láduje do automatu“ a dole pak vytéká čistý džus, bez barviv a ředění vodou.
Zaatar
Pochopitelně máme i tip pro ty, kterým se do dálek cestovat nechce. Kousek Jordánska můžete sehnat i v Česku, a to v podobě tradičního koření zaatar, které díky dominantnímu aroma sezamu a tymiánu vynikne ve většině běžných pokrmů!
Autor: 
