Na skok do minulosti
Pizzu světu dali Italové v podobě, kterou známe dnes díky velké produkci rajčat v 18. století, i když archeologové zjistili, že kulaté placky se pekli už 3000 let zpět na Sardinii. Pokrm blízký této specialitě připravovali také vojáci v období Perské říše zhruba 500 let před naším letopočtem. Tenkrát si pekli chlebové placky na svých štítech, starověcí Egypťané si na ní libovali také a ve středověku si Řekové a Féničané pekli chlebové placky na horkých kamenech a kořenili je čerstvými bylinkami. Potírali se máslem a česnekem a přesně tak vypadala pizza i v Neapoli před tím, než Američané přivezli do Evropy rajčata. Ovšem tradiční pizza, kterou si dnes koupíte s nadsázkou v každé druhé restauraci, vznikla v roce 1889 v Neapoli. Připravil ji kuchař Raffaele Esposito pro královnu Margheritu Savojskou. Jeho cílem bylo vytvořit pokrm v národních barvách Itálie, proto bylo těsto pokryto rajčatovým základem, mozzarellou a bazalkou. Z této pizzy se stal základní recept a na počest královny byla pojmenována pizza Margherita.
Jak má vypadat pravá italská pizza?
Ne vše, na co můžeme narazit, se dá považovat za pizzu. Pravá neapolská pizza má totiž svůj jasný postup a pro Italy je jedinou nefalšovanou pizzou. Těsto se skládá pouze z mouky, droždí, vody a soli. Musí se ručně vypracovat v kulatou placku o maximálním průměru 32 cm, takže použití strojů či válečků je nepřijatelné. Těsto se potře rajčatovým základem, tzv. sugo di pomorodo, poté se přidávají další suroviny a na závěr se vše zakápne olivovým olejem. Musí se péct v peci, nejlépe vytápěné dřevem.
Jaké suroviny můžeme na pizze objevit?
Kromě již zmíněných surovin si můžeme pochutnat na libovolných kombinacích dobrot všeho druhu. Rajčatový základ můžeme vyměnit za smetanový nebo jen olivový olej s česnekem a solí. Nejčastěji se na pizze setkáme s různými druhy sýrů – nivou, hermelínem, eidamem nebo již zmíněnou mozzarellou, také se šunkou, suchými salámy, slaninou a uzeninami všeho druhu. V oblibu se dostala i kukuřice, olivy, cibule, houby, kuřecí maso, špenát, vejce či ananas. A v neposlední řadě i mořské plody jako jsou například tuňák, ančovičky, slávky, chobotnice, krevety nebo kaviár. V Japonsku si na pizzu dávají dokonce majonézu, med nebo brambory.
Jak poznat pizzu dle názvu?
Ve většině pizzerií jsou uvedeny názvy pizz v italštině. Mezi nejznámější patří:
- Prosciutto – rajčatový základ, mozzarella, šunka
- Quattro Formaggi – pizza se čtyřmi druhy sýrů, obvykle mozzarella, gorgonzola, a parmezán
- Prosciutto e Funghi – rajčatový základ, mozzarella, šunka, žampióny
- Napoletana – rajčata, ančovičky, kapary, mozzarella
- Funghi – rajčata, mozzarella, houby a občas šunka
- Capricciosa – rajčatový základ, mozzarella, šunka, žampióny, artyčoky, olivy
- Marinara – rajčatový základ, česnek nakrájený na plátky, olivový olej, bazalka, mořská sůl
- Diavola – rajčata, mozzarella, olivy a ostrý salám
- Quattro Stagioni – každá čtvrtina pizzy je jiného druhu: 1/4 Margherita, 1/4 Prosciutto, 1/4 Salámová, 1/4 Quattro Formagi
- Tonno – sýr, tuňák, cibule, černé olivy, olej
- Havaj – šunka a ananas
- Frutti di Mare – rajčata, mozzarella, krevety, mušle, chobotničky.
Pizza jako národní pokrm
Od roku 2010 je pravá neapolská pizza chráněná v EU normou, která zakazuje do těsta na pizzu přidávat tuk a patří do skupiny tzv. zaručených tradičních specialit. Také reguluje tvar, způsob přípravy a kde může být pizza konzumována.
Co má společného pizza Havaj s Havají?
Vůbec nic. Tento druh pizzy vymyslel v roce 1962 kanadský restauratér řeckého původu Sam Panopoulos z Ontaria a rázem si získala své příznivce po celém světě. Název získala podle značky konzervovaného ananasu, který Panopoulos používal.
Co jste ještě určitě nevěděli:
Nejdražší pizza na světě stojí v přepočtu téměř 280 tisíc korun a pořídíte ji v italském městě Salerno. Její příprava trvá 72 hodin a obsahuje velmi drahé suroviny – buvolí mozzarellu, několik druhů kaviáru, humra z Norska, olivy, ručně sůl vyráběnou z australské řeky Murray. A nejdražší donáška pizzy se uskutečnila, když společnost Pizza Hut v rámci reklamní kampaně doručila objednávku na Mezinárodní vesmírnou stanici. Učinila tak ve spolupráci s ruskou raketou, na jejímž trupu bylo i logo firmy. Pizza byla samozřejmě speciálně upravena, aby přežila cestu vesmírem.
Tato nejznámější placka na světě si prošla svojí evolucí. Získala si místo v jídelníčku i v srdcích lidí po celém světě a zcela určitě si to zaslouží. Italové mají být zkrátka na co pyšní a my jim můžeme být za tuto dobrotu opravdu vděční.
Autor: 
